Dřevěný plot pro malou loděnici

Když jsem pracoval na malé loděnici pro Heiligenhafen, začalo být čím dál zřejmější, že jejímu areálu něco chybí.

Budovy, skluz i celková atmosféra už si začínaly sedat na své místo, ale celek stále působil příliš otevřeně. Právě tehdy padlo rozhodnutí doplnit okolí o dřevěný plot.

Ne nový, dokonale rovný a uhlazený, ale takový, který bude odpovídat malé, poctivé a už trochu omšelé loděnici.

Výběr správného typu

Hledal jsem poměrně dlouho. Pletivové ploty vypadají často velmi dobře, zděné oplocení má také své využití, ale sem se nehodilo ani jedno.

Nakonec jsem sáhl po stavebnici Model Scene Prkenná ohrada nepravidelná 1:87 (PL8 003) . Na první pohled mě zaujal jemný povrch, struktura dřeva i drobné detaily spojů jednotlivých latí. Bylo ale hned jasné, že barevně bude potřeba posunout jej jinam.

V původním stavu na mě totiž působil příliš nově.

Základ: potlačit novotu

Úplně na začátku jsem celý plot přetřel přípravkem Vallejo Wash Mastná zemina , který okamžitě sjednotí povrch a stáhne světlý odstín dřeva do přirozenější roviny.

Stejným způsobem jsem obarvil i vodorovné latě a přilepil je zezadu. Už v této fázi začal plot působit výrazně věrohodněji a ztratil dojem čerstvě vyřezaného dílu.

Sloupky z obyčejných párátek

Plot samotný ale nestačí. Klíčové jsou sloupky. Zkoušel jsem různé varianty, ale nakonec se jako nejlepší řešení ukázala úplně obyčejná dřevěná párátka.

Po rozpůlení měla velmi vhodný průměr a jejich špičatý konec se navíc skvěle hodil pro pozdější zasazení do podkladu. Obarvil jsem je stejným způsobem jako samotný plot. Dřevo párátek sice nepřijímalo barvu úplně stejně, ale ve výsledku to nevadilo – naopak, drobné rozdíly působily přirozeně.

Samotné osazení sloupků pak ukáže, jak bude plot v prostoru skutečně působit.

Patina: kde plot ožívá

Ani po základním ztmavení ale plot stále nepůsobil dostatečně starým dojmem. Potřeboval patinu. V takových chvílích se mi osvědčuje technika suchého štětce, která dovolí přidávat stáří postupně a s velkou kontrolou.

Pracoval jsem s odstíny Vallejo Staré dřevo , Nové dřevo a Vyšisované dřevo , podle potřeby jsem se vracel i k Vallejo Wash Mastná zemina . Barvy jsem lehce ředil vodou a velmi suchým štětcem je nanášel po malých vrstvách. Když někde vznikl příliš výrazný efekt, šel velmi dobře ihned rozmělnit čistým štětcem. Právě tahle fáze mě na celé práci bavila nejvíc – najednou se z přesně vyřezaného dílu začal stávat materiál, který měl svůj věk, historii a stopy používání.

Mechy a lišejníky

Teprve v té chvíli jsem měl pocit, že se plot začíná blížit tomu, co jsem chtěl. Pořád mu ale něco chybělo. U dřevěného plotu, který stojí delší dobu venku, se vlhkost časem projeví téměř vždy – zejména dole u země a kolem vodorovných latí.

Právě tam se nejčastěji objevují mechové a lišejníkové tóny. Ty jsem se snažil naznačit opět technikou suchého štětce, tentokrát pomocí přípravků Tmavý sliz a mech a Světlý sliz a mech . Šlo jen o jemné doplnění, nic přehnaného. Stačilo málo a plot najednou přestal vypadat jako čerstvě dokončený model a začal působit jako součást prostředí.

Osazení do terénu

Potom přišla ta méně nápadná, ale o to důležitější část: vlastní osazení. Ručním vrtáčkem jsem si připravil otvory pro sloupky. V ideálním světě by člověk samozřejmě nechtěl vrtat přímo do hotových ploch, ale v mém případě jiné rozumné řešení nebylo. Nejtěžší byla přesnost umístění. Ne pokaždé se podařilo dostat všechno přesně tam, kam jsem původně zamýšlel. Na druhou stranu – u staršího plotu drobné odchylky nijak nevadí. Spíš mu pomáhají.

Když byly sloupky na místě, přišly na řadu samotné díly plotu, které jsem přilepil sekundovým lepidlem. Teprve tehdy se ukázalo, jak celý záměr funguje jako celek.

Detail, který rozhoduje

S výsledkem jsem byl opravdu spokojený. Produkty Model Scene se mi při práci velmi osvědčily – dobře se zpracovávají, mají pěkný povrch a patina na nich funguje přesně tak, jak člověk potřebuje. Zároveň ale platí jedna věc, kterou na fotografiích není vždycky vidět: i u tak zdánlivě jednoduchého detailu je třeba počítat s časem.

Jednomu dílu plotu jsem věnoval přibližně půl hodiny, takže jen práce na samotných polích zabrala kolem čtyř hodin. Když k tomu připočtu osazování, zkoušení a hledání správného postupu, dostal jsem se přes šest hodin práce jen kvůli jednomu plotu. A přesto mi to nepřišlo přehnané. U podobných detailů totiž často platí, že právě ony rozhodnou o atmosféře celé scény.

Když plot zapadne do krajiny

V tu chvíli ještě plot stál v krajině trochu osamoceně. Bylo mi ale jasné, že potřebuji mít jeho polohu definitivně určenou dřív, než kolem něj začnu dál stavět terén a vegetaci. Teprve když takový prvek skutečně stojí na svém místě, dá se podle něj krajina kolem něj správně dotvářet.

A právě to je na modelařině krásné: i zdánlivě malý prvek může být bodem, od kterého se začne odvíjet další část celého příběhu.

Autor textu a fotky: Torsten Rathjen